Válka tehdy zuřila déle než pět let. Na časté přelety amerických bombardérů směřujících přes naše území na cíle v Německu a Polsku (v českých zemích byla postižena jen některá města, kde se nacházel strategicky důležitý průmysl – např. Plzeň, Most, Brno aj.) a vzdušné souboje si lidé už zvykli, ale útoky hloubkařů pro většinu z nich znamenaly první skutečnou konfrontaci s válečnými operacemi.
Aktérem těchto událostí na americké straně byla 325. stíhací skupina, která patřila do sestavy 15. letecké armády. Jak se dočteme v knize …A země se chvěla od Ladislava Jouzy a Michala Plavce, jejích 32 pilotů z celkového počtu 54, kteří ráno odstartovali ze základny v Lesině v Itálii a dostali za úkol chránit bombardéry, které měly zničit rafinérie v Kolíně a Pardubicích, při zpátečním letu – zhruba v rozpětí 12.30 až 13.15 – postřelovalo vlaky, na které narazilo na území dnešních krajů Středočeského, Jihočeského, Pardubického a Vysočiny.
O následcích můžeme získat poměrně detailní přehled díky dobovým hlášením protektorátních úřadů, která se dochovala. Nejtragičtější bilanci měl útok na jedoucí osobní vlak č. 805 mezi stanicemi Libice nad Cidlinou a Velký Osek na Nymbursku. Kulky ráže 12,7 milimetru vypálené z kulometů jedné ze stíhaček proměnily kotel parní lokomotivy v řešeto. Bohužel, na místě zemřelo 17 cestujících, kteří se nestačili úkrýt do bezpečí, a dalších sedm po převozu do nemocnic v okolí. Více než 70 lidí bylo zraněno.
Vzpomínku Eduarda Schnierla, očitého svědka, najdeme ve zmíněné knize: „Stál jsem dál v chodbičce, u nohou tašku s prázdnými kastrůlky od jídla a četl noviny. Za mostem přes Cidlinu střelba, vlak trhavě zastavoval, okénkem na severní straně jsem zahlédl přetrhané dráty vzdušného telefonického vedení. Shora střechou prošla rána (střela), prošla i stěnou sousedního kupé, odkud se ozval nářek. Na další jsem nečekal, otevřel dveře vagónu, vyskočil z vlaku, přeskočil drátovody (vedení podle trati pro obsluhu návěstidel nebo závor) s novinami v ruce utíkal po zamrzlém poli od vlaku směrem na jih. Nad vlakem kroužil jednomotorový stíhač, na směrovém kormidle červenobílou šachovnici (správně: žlutočernou šachovnici – pozn. FV) a směrem od lokomotivy výšky asi 20 až 50 metrů nad zemí ostřeloval stojící vlak. Naučil nás dělat bezvadné přískoky. Když se vracel, utíkali jsme, když střílel, tak jsme zalehli. Přesto i na poli dostávali jednotlivci zásahy ze zadu, protože on nalétával po severní straně.“
Při útocích hloubkařů toho prosincového jasného mrazivého dne zahynulo téměř 50 lidí. Protektorátní dráhy přišly nejméně o šestnáct lokomotiv, které však byly postupně opraveny a vrátily se zpět do služby.
Američané pohřešovali při akci v Čechách jeden z letounů – zřítil se u Pelhřimova. Osudným se mu stala porucha motoru. Pilot – poručík William G. Margetts – jako zázrakem vyvázl s těžkými zraněními.
Jednotlivé útoky hloubkařů v českých zemích jsou postupně publikovány v blogu Hloubkaři na http://hloubkari.bloguje.cz.